o večerních rituálech a nespavosti

V dubnu (ano, už od dubna mám tenhle článek rozepsanej) jsem ve stories na instagramu sdílela jeden ze svých novějších - večerních - rituálů a ptala se, jestli i ty máš nějaký svoje. Přišlo mi jen několik málo odpovědí, ale z nich bylo 63 % kladných, a to mi přišlo úžasný. Zároveň mě zajímalo, jestli někdo o takovej článek stojí a 94 % z hlasujících bylo pro, což je vždycky skvělej nakopávač - díky za to!

Rituály.

Dlouho mi s nima nešlo začít. Ani jsem se nesnažila a nepokoušela se o ně. Byla jsem přesvědčená, že nemám dostatečně pevnou vůli a ta je do začátku třeba. Vždycky jsem se vzdala příliš brzy. Jo a taky jsem se vymlouvala. Ale dost se toho změnilo. Třeba jsem se přestěhovala do Prahy a už v bytě s (ex) přítelem cítila velikou změnu - sama v sobě - v životě. Já sice nepotřebuju čekat do novýho roku, abych s něčím dokázala začít, ale potřebuju cítit změnu. Potřebuju správný načasování a nedokážu se do něčeho "jen tak" kousnout. Snažila jsem se to změnit - mnohokrát! Jenže v první řadě jsem si potřebovala uvědomit, že já taková jednoduše jsem. A musím se s tím - sama se sebou - poprat. Přizpůsobit se sama sobě. A tady - v Praze - mi to všechno začalo konečně dávat smysl.

Začala jsem podnikat (po)malý krůčky k tomu, abych spoustu věcí vyšperkovala. Počínaje snížením času stráveným na telefonu, přes využití volna k užitečným věcem - místo prokrastinování, až po zefektivnění jakýkoli práce - s čímž mám velikánskej problém! Vím o něm a pracuju s ním. 

Jak nespavec začal rituálům věřit.

Došlo mi - už takový dva roky zpátky, jak důležitý rituály jsou. Hlavně ty večerní. Pro mě jako pro nespavce rozhodně. S usínáním a spánkem mám problémy od tý doby, co si jenom pamatuju. Celoživotně s ním bojuju a vlastně donedávna jsem tenhle ustavičnej boj prohrávala nejmíň bambilion:1. K opravdový změně mě donutil až začátek roku (2020). Byla jsem v pracovním režimu od nevidim do nevidim. Pracovala do tří ráno a v sedm vstávala do práce číslo dva. Pracovala jsem i po cestě tam - zpátky - během. Práce střídala škola. Občas se mi stalo, že jsem zapomněla spát. Ani jsem se neotočila a byl čas vstávat, ale já seděla zlomená nad počítačem a datlila absolventskej scénář, takže mi stačilo se posbírat a jít rovnou pro snídani. Pamatuju na dny, kdy jsem si spánek dobrovolně odepírala. Musela jsem totiž stíhat deadliny a bylo jich tolik, že 24 hodin bylo fakticky málo. Věděla jsem, že když půjdu spát na pouhý tři hoďky, nevyspim se a ztratím tím čas. Úděsný nastavení, což?

Každopádně - ze všeho jakkoli špatnýho se vždycky můžem poučit. A já se poučila. Ve svý podstatě až nějakou dobu po tom, co jsem skončila v nemocnici na kapačkách. A že já si celej život říkala, jak se mě to netýká. Jak já nikdy na kapačkách neskončim, protože nejsem přece slaboch, co by nic nevydržel. Ha! Vrátilo se mi to. A vrátilo se mi to i s úrokama, protože já sice nezkolabovala (jako to tak bejvá při totálním vyčerpání), ale poprděla jsem si dlouhodobě zdraví. Ne nějak nenávratně - díky bohu za to! Ale na několik měsíců jsem si ho tak nějak odstavila. A to i přesto, že moc dobře vím, co se mnou stres dělá a jak končim, když si nedám pokoj. Pokaždý v nemocnici s poprděnym zdravím. Jedu totiž do extrémů a nestíhám samu sebe, natož svoje vlastní tělo. Můj mozek nastavuje směnu na 24 hodinovej provoz a není k zastavení. Pokaždý, když se dostanu do tohohle stavu, nepomáhá nic. Bloumám po bytě, nespim. Nemůžu, nejde to a z nevyspání blouznim. Nemám sny. Přes den ztrácim koordinaci. Jsem zoufalá, protivná a náladová. Brečim. Mám toho dost. A možná i kvůli vlastním - takhle vyhroceným - zkušenostem bych chtěla apelovat i na tebe. Nenechej to nikdy zajít tak daleko. 

Nikdy nechoď přes mrtvoly - ani přes tu vlastní!

Rituály, který mi v každodenním (pře)žití pomáhají.

Svý rituály jsem přizpůsobila sama sobě. Povaze. Tomu, co mě baví. Tak, jak mi vyhovujou, takže je dobrý si - obecně - zkoušet všechno ne/možný a držet se toho, v čem je nám - každýmu - nejlíp. To, že něco funguje mně neznamená, že bude to stejný vyhovovat tobě. Sama jsem toho vyzkoušela spoustu a našla si balanc mezi tím vším. Někdy nestíhám všechno, ale snažím se zůstat alespoň u něčeho. Nejdůležitější je totiž pravidelnost!

Večerka

Úplně jednoduchá věc, ale málokdo se k ní donutí. Vypozorovala jsem, že čím dřív jdu do hajan, tím rychleji usínám a taky i líp vstávám ráno. Někde jsem - už (pra)dávno - slyšela, že když usneme do 22:00, uděláme pro svý tělo - i sami pro sebe - nejlíp. Snažím se - jak jen to jde - chodit do postele tak, abych šla nejpozději v deset doopravdy spát. Ideálně ještě dřív. Bohužel se to ne vždycky daří nebo je to možný. Nejčastěji mě brzdí můj problém s usínáním, proto jsem si k večerce nabalila i to všechno ostatní. 

Odříznutí se od světa - hlavně toho virtuálního

Modrý světlo. Jasně. Ale sama za sebe můžu říct, že mi odložení telefonu nebo notebooku těsně před ulehnutím nedělá dobře. Tělo je v první řadě nastavený na to, že je den - právě proto, že modrý světlo. Ale zároveň - mně konkrétně - mozek zpracovává všechno, co naposledy "vidí". Nebudu zmiňovat ani to, co je ze všeho nejhorší - hádka, stres, neklid. A všechno tohle na mě jako konzumenta na internetu číhá. Na každým rohu. Snažím se proto elektroniku odkládat co nejdřív je to možný - většinou, až to sama sobě dovolim. 

Bylinky a čaje na spaní

Když jsem na konci letošní zimy hledala, co bych mohla zařadit do rituálu před spaním, samozřejmostí byly spací čaje. Kafe nepiju - a nikdy jsem nepila, takže jsem čajo(filka)vá a miluju zkoušet všechny čaje, co mi přijdou pod nos.  Každopádně - z bylinek na spaní (sušených nebo v čajích) nejčastěji vyhledávám - meduňku, měsíček, levanduli a heřmánek. Střídám je s už připravenou směsí. S čajem od Sonnentor - Zase dobře! Čepice plná spánku, s Pukka - Night time nebo s Grešík - Dobrou noc (ten buď sypanej nebo porcovanej v sáčcích). Samozřejmě existuje široká škála bylinek, který pomáhaji navozovat spánek a klid na duši i v hlavě, takže je důležitý experimentovat. Já se na experimenty ještě chystám, takže možná až budu po nějaký době sepisovat update, vyjmenuju tady čajů mnohem víc. Jsem naučená od babičky používat převážně bylinky, který najdu - kdekoli. Takže pro mě fungujou možná trochu jako placebo, ale vím, že s nima nemůžu šlápnout vedle.

Kapky pro lepší usínání

A jelikož mě jenom čaje neuspí - fungujou spíš jako signál mozku "teď vypijeme čaj a půjdem spát", zkouším taky kapičky. Jsem naučená vystačit si jenom s bylinkama a přírodníma produktama, takže jsem sáhla po kapičkách od Grešíka. Jsou složený jenom z výtažků z bylinek a z různě procentního lihu. Aktuálně používám kapičky Na spaní a na Dobrou noc. Kape se většinou kolem 30 kapek (ideálně) do vody, ale občas si je kapu rovnou do čaje nebo do teplýho mlíka. A nebudu lhát - kapu si jich víc. 

Všimla jsem si, že se mi po nich líp usíná a budim se i méně často za noc (pokud je kapu pravidelně).

Teplý mlíko

Taková metoda našich babiček. Nikdy jsem jí nevěřila a nechápala, proč si (hlavně v těch amerických) filmech nedaji s tím mlíkem před spaním pokoj. Ale ono na něm asi vážně něco bude. Začala jsem ho popíjet v době, kdy jsem byla nejvíc zoufalá a kombinovala se vším ostatním. Mlíko jsem si ohřívala ke čtení. Nejdřív jsem si vypila hrneček s čajem a kapičkama, potom jsem upíjela teplý mlíko. 

Nebudu lhát - i na střeva pomáhalo! Každopádně fakticky jsem cítila změny. Když teď piju jenom čaje a kapu kapky, nefunguje mi to tak, jako když si pak dám ještě mlíko (ideálně s trochou medu). 

Atmosféra pro klidnou duši

Atmoška je důležitá i během dne, natož večer. Je to pro mě jeden z mála důvodů, proč mám třeba ráda zimu. Ideální období pro svíčky, světýlka, vonný tyčinky a olejíčky. Přesně taková ta příjemná atmosféra, u který se dobře čte i pracuje - pokud pracuju nebo tvořim doma. Většinu tohohle článku jsem napsala se zapálenýma svíčkama všude kolem a s čajem v ruce. 

Čtení si v posteli

Kdyby nepomohlo nic, čtení mi pomůže úplně vždycky! Jediný, co je třeba - donutit se k němu. Čtení miluju, jenom je někdy těžký se k němu odhodlat, když mi padaji oči únavou - ale nemůžu spát. Stačí pár stránek a člověka to dokonale udyndá. Nikdy se mi nestalo, že bych usnula s knížkou - možná právě proto, že nejsem zas takovej spáč, ale pokaždý mi pomůže se unavit nebo připravit tělo ke spánku. Na nočním stolku mám proto pokaždý pár knížek, který můžu kdykoli otevřít. Doporučuje se ale nečíst detektivky, horory a zkrátka to, co člověka napíná nebo děsí. Logicky. Ale já tomuhle žánru prostě nikdy neodolám, takže po něm častokrát stejně po večerech sáhnu. Ups.

Utřídění myšlenek

Hrozně těžká disciplína. Ale funguje. Pokud mozek pracuje a řeší, co (špatnýho) se stalo nebo má stát, nedovolí člověku usnout. A platí to s jakýmkoli přemýšlením v posteli. A s tím mám sakra problém! Někdy můj mozek skoro křičí a já mám chuť si obouchat hlavu o stěnu, jak nepříjemný mi to je. Ale dá se s tim pracovat. Dá se mozek připravit všema těma předešlýma krokama na to, že se půjde spát. 

Jde si psát deník, což praktikuju, když mám psychicky náročný období. Vypíšu se než ulehnu do postele, a pak je mi mnohem líp. Nemám v hlavě takovej zmatek a vyventiluju se. Občas si pobrečim a leckdy si i něco uvědomim. Doporučila bych to všem. Opravdu. 

Když už jsem u třídění myšlenek a zapisování si, musím zmínit deník Tam&Zpět, kterýho jsem ambasadorkou. Stal se součástí mých večerních rituálů a nedám na něj dopustit. Je to jedinej deník, kterej mi kdy vydržel a věřím, že v něm budu pokračovat celých pět let, protože mě baví do něj psát a pak se zpětně dívat na to, co se mi v tom životě dělo. Pokud neznáš deník Tam&Zpět, podívej se na stránky nebo sociální sítě, kde najdeš jeho příběh, koncept i hlavní myšlenku, která mi přijde víc než krásná. A taky bych i touhle cestou poděkovala, že můžu být jeho součástí. Dokopal mě totiž k tomu, abych se vrátila ke svým večerním rituálům a on může tím pádem tak trochu i za to, že jsem zpátky v boji proti nespavosti - a že vůbec existuje tenhle článek - i nějaký moje rituály. 

Audio knížky

Miluju knížky. Miluju podcasty. Audio knížky jsou něčím mezi tím a mě - zvlášť poslední dobou - hodně baví! Naučila jsem se u nich usínat, když cítím, že jsem unavená (nebo musím jít spát), ale vím, že ještě nejsem ve stavu, kdy bych usnula. To už za ty roky tak nějak vycítím. A v takový večery si ráda pouštím audio knížku. Mluvený slovo. Někoho s uklidňujícím, příjemným hlasem. Hlavně něco, nad čím nemusím přemýšlet. Na tohle doporučuju youtube nebo aplikaci audiotéka, kde se knížky samozřejmě kupujou, ale je možný si je poukládat a přehrávat ukázky, který maji obyčejně kolem 50 minut - a to je na usnutí (většinou) dostačující. Rozhodně to stojí za to - zkusit!

Cvičení / běh 

Dřív mi pomáhalo. Chodila jsem běhat večer, uběhla si svoje, osprchovala se a padla do postele. Nikdy jsem snad nezažila rychlejší usínání jako po běhu - ale to je teď tak trochu minulost, protože na cvičení/běh nemám absolutně pomyšlení - a i to je v pořádku.

Meditace, jóga

Jógu jsem zkoušela asi před rokem. Praktikovala jsem ji během cvičení (přes den) a i když jsem se v ní nedostala daleko, překvapivě mě docela bavila. Meditaci jsem nikdy nezkusila čistě z obavy, že ji nezvládnu. Jsem neskutečně roztěkaná bytost a soustředěnost mám na úplný nule. Nehledě na to, jak pracuje můj mozek. Myšlenky. Nedokážu s nima pracovat. Zastavit je. Ale vím, jak důležitý a osvobozující by to bylo! Takže si meditaci s jógou dávám jako úkol. Alespoň k vyzkoušení. A třeba zjistím, že ani jedno neni pro mě. Nebo naopak - že je. 

A jsem (jsi) u konce. Uf. Doufám - věřím, že tenhle článek bude někomu k užitku. Je mi jasný, že mezi nespavci nejsem sama, tak třeba na můj popud někdo z nich začne bojovat se mnou. Možná si někdo najde cestu k rituálům nebo k těm svým přidá i nějaký moje. Ať tak či tak - budu ráda, pokud mi sem napíšeš zase svoje rituály, ať jsou jakýkoli a ať ve tvým životě hrajou roli jakou chtěji. Sem s nima!